Mládež v akci: Spolupráce BONIFANTES a Chorakademie Dortmund

Mládež v akci: Spolupráce BONIFANTES a Chorakademie Dortmund
Základní umělecká škola BONIFANTES navázala spolupráci s Chorakademií Dortmund. Chorakademie, která vznikla před 10 lety ve vesfálské metropoli sloučením 20 pěveckých sborů, je založena na podobném principu jako ZUŠ BONIFANTES. Chorakademie Dortmund dnes sdružuje více než 1300 zpěváků ve 30 sborech. Nejprestižnějším tělesem zřizovaným Chorakademií je chlapecký sbor – Knabenchor der Chorakademie Dortmund, který patří k nejlepším na světě. Jeho členové jsou školeni jako sóloví zpěváci, kromě sborových zkoušek mají individuální hodiny sólového zpěvu. Většina z nich hraje na hudební nástroje. Ve škole je uplatňován princip profesionálního přístupu k hudbě. Repertoár sboru je velmi náročný. Chlapci jsou díky individuálnímu přístupu schopni se zhostit sólových partů ve velkých oratoriích a operách. Jan Míšek, umělecký ředitel ZUŠ BONIFANTES, strávil v Dortmundu 10 dní na umělecké a pedagogické stáži. Získal spoustu nových zkušeností, které zásadním způsobem ovlivní práci Chlapeckého sboru BONIFANTES. Řadu pracovních postupů Míšek okamžitě zařadil do systému výuky v BONIFANTES. Spolupráce s Chorakademí Dortmund bude pokračovat, Knabenchor der Chorakademie Dortmund bude v příští sezóně hostem Bonifantů. Stáž byla financována z prostředků programu Mládež v akci jako „Kulturelle Brücke zwischen BONIFANTES und Chorakademie Dortmund“, kterou realizuje Česká národní agentura...
read more

Slovinsko 2012

Slovinsko 2012
Začátek roku 2012 se pro Bonifanty nesl v cestovatelském duchu. S ročním odstupem se už po šesté se vypravili do Slovinska. Organizátorka slovinských turné paní Cvetka Jagodič připravila klukům opravdu náročný zájezd, během kterého absolvovali 11 koncertů a vystoupení, viděli Alpy, moře, největší slovinský jeskynní komplex a zajeli dokonce i na malý výlet do Itálie. Koncerty pro školy Tradicí koncertních cest do Slovinska jsou výchovné koncerty pro školy. Na rozdíl od minulých zájezdů, kdy kluci zpívali pro školy prakticky každé dopoledne, byly tentokrát jen dva. Oba se konaly hned po sobě v obrovské základní škole ve městě Škofja Loka a shlédlo ho celkem více než 800 dětí. Mše Ubytování bylo pro Bonifanty zařízení v saleziánském a františkánském klášteře. Součástí  koncertního turné bylo tedy přirozeně zpívání při bohoslužbách. Základem repertoáru tvořilo ordinárium Petra Ebena Missa Adventus et Quadragesimae. Program byl často doplněn Panis angelicus, Adeste fideles nebo českými a slovinskými koledami. Koncerty Každý večer byl ve znamení koncertování. Buď koncert navazoval na mši, nebo se jednalo o samostatný celovečerní koncert. Ke koncertním vrcholům turné patřil koncert v akusticky fantastickém koncertním sále v Nove Gorici. Sólisty večera byl Petr Nekoranec a Daniil Magushin. Petr se blýskl písní Antonína Dvořáka Když mne stará matka z Cigánských melodií. Daniil pravidelně na koncertech exceloval sóle ve Francově Panis Angelicus. Organizátoři nám poslali noty až den před odjezdem, první zpívání bylo tedy tak říkajíc „na jednu zkoušku“. Šamanský buben Zvukovou novinkou koncertů Chlapeckého sboru BONIFANTES je šamanský buben. Je to do kruhu napnutá blána z jelení kůže, asi půl metru v průměru. Hraje se na ni speciální paličkou obalenou kůží. Buben vydává obrovský barevný dunivý zvuk. Když se do něj uhodí naplno, je to rána jako z děla. Posluchači měli možnost si zvuk tohoto nástroje vychutnat v Míškově Gloria Musica! (původně napsané pro tympány) a v hravé aranži koledy Pásli ovce Valaši. Natáčení pro slovinskou národní televizi Vrcholem koncertního turné byl koncert v Postojnské jamě – největšího slovinského krasového komplexu, který natáčela slovinská národní televize. Koncert se konal v obrovské jeskyni, která je přezdívána koncertní sál a koncerty tu mají poměrně pravidelně. Koncert byl dvouhodinový. První hodinu zpívali Bonifanti, po nich po 30 minutách Kühnův dětský sbor se sbormistrem Prof. Jiřím Chválou a Sbor radia a televize Lubljana pod vedením Míškova spolužáka Tomaže Pirnata. Nevíte dne ani hodiny Koncertní turné bylo nabité k prasknutí. Organizátoři občas popletli časy koncertů, zkoušek a přejezdů mezi jednotlivými štacemi, a tak docházelo k situacím, kdy kluci vyběhli na podium přímo z autobusu. Nejdramatičtější byl začátek mše v kostele sv. Michaela v Grosuplje, kdy se kluci (naštěstí nahoře na kůru) převlékali ještě během Kyrie. Sbormistr Kyrie oddirigoval poprvé v životě ve spodním prádle. 😀 Odměnou za krásné turné byl klukům malý výlet do Itálie. Sobotní dopoledne jsme strávili v přístavním městě Terstu, pak jsme se ještě stavili na pláži nedaleko Terstu. Nejotužilejší jedinci nevydrželi a museli se naplno v lednovém moři vykoupat. Slovinské turné bylo báječné. Kluci se do Slovinska vrátí po sedmé letos...
read more

Ohlédnutí za soustředěním Bonifantů

Ohlédnutí za soustředěním Bonifantů
Pravděpodobně jen málokomu se naskytne možnost nahlédnout do života Bonifantů tak, jak jsem mohla nahlédnout já. Ještě bezprostředně před odjezdem do tábora Míreč v Jižních Čechách, vnímala jsem těch čtyřicet kluků v červených a černých vestičkách podobně, jako spoustu jiných sborů, které jsem již před tím mohla při koncertech vidět a slyšet. Na podiu působí Bonifanti sebevědomě, reprezentativně, energie srší na všechny strany a to nejen od sbormistrovského pultu. K posuzování zpěvu jsou tu pak jiní a povolanější. Z vlastní zkušenosti však vím, že navodit tuto auru kolem zpívajícího tělesa není před koncertem nijak složité a již první odzpívaná skladba odměněná potleskem udělá své. Když červenočerné vestičky vystupují na schůdky vedoucí k podiu a s disciplinovaným úsměvem se řadí do předem připravených řad, napadá mě, co je tohle vlastně za kluky! Proč začali zpívat, jak vypadají bez koncertního kroje a v jiném než ke zpěvu připraveném postoji? Na jevišti jsou bez pochyby všichni výjimeční. Vždyť kdo je dnes ochoten obětovat téměř veškerý volný čas zkouškám ve vydýchané učebně, kdo vidí smysl v již stém opakování stejného taktu? Ale jací vlastně ti kluci jsou mimo dosah mikrofonů? Stojím u autobusu před Deltou a poprvé mám možnost ujistit se, že i tihle umějí křičet, strkat do sebe a lítat do schodů, když všichni nakládají klávesy, piána, noty i svá zavazadla se spoustou sladkostí od maminek. Začínám vnímat první rozdíly tohoto za pozornost stojícího společenství. Zatímco dospělí zařizují organizační záležitosti, kluci hned po příjezdu spontánně vykládají všechny věci a bez problémů se sami ubytují. Nejmenším červeným vestičkám pomáhají ty černé. Užívám si roli nezúčastněného pozorovatele, která ovšem nemá dlouhé trvání. Již za pár hodin jsem toho všeho součástí a mám pocit, že s nimi jezdím na soustředění těch celých jedenáct let. Prvních pár zkoušek a odpoledních programů a já si začínám uvědomovat fascinující věc, kterou jsem již tak trochu tušila. Dva rozdílné obrazy kluků, kteří zpívají ve stejnokroji a kluků vřískajících u bazénu se mi najednou spojí v jeden a až mě zamrazí při pomyšlení, že tak jak působí na jevišti, takoví skutečně jsou. Že ta energie nevyzařuje z červenočerných vestiček, ale z nich. Že dokážou odzpívat i přes únavu zkoušku se stejným zápalem jako na koncertě. Že když nastupují na jeviště jako jedna parta, jsou jedna parta i před večerkou. Že mají rádi skladby z repertoáru a večer v chatce běží z mobilů interpreti docela jiných žánrů. I jako již zúčastněný pozorovatel vnímám kluky při zkouškách i odpoledním programu. Není těžké být výjimečným sborem na podiu, ale složité je být výjimečným i mimo něj. A to Bonifanti jsou i bez vestiček. Jsou sebevědomí, aktivní a vyzařuje z nich již několikrát zmíněná energie, kterou v sobě mají lidé, jež naplňuje to, co dělají. Vyzařuje z nich jistota, kterou jim sbor skýtá. Snad bude dostatečně vypovídající závěr, když zmíním, že jsem na malinkou chvíli zalitovala, že nejsem muž a že jsem toho byla součástí jen jako...
read more

BULLETIN č.19 je tu!

BULLETIN č.19 je tu!
Vychází nové číslo Bulletinu Chlapeckého sboru BONIFANTES a Základní umělecké školy BONIFANTES. Dozvíte se, jak jsme se v poslední době měli, jak bylo ve Slovinsku, Francii a Anglii a také kdo nás v uplynulém roce podporoval. Tak čtěte a bděte! Děkujeme Tiskárně Silueta za sponzorský tisk. Bulletin č. 19...
read more

Nejraději poslouchám ticho

Nejraději poslouchám ticho
Rozhovor Jana Míška pro pardubický Hlasatel Jan Míšek. Sbormistr Chlapeckého a mužského sboru BONIFANTES a zřizovatel stejnojmenné základní umělecké školy. Odchoval stovky zpěváků, procestoval půlku světa, naučil se 6 jazyků a mezitím prospal několik málo hodin. Kolegové z divadla o něm tvrdí, že by naučil zpívat i radiátor. Honzo, jaká byla vaše cesta k BONIFANTES? Dlouhá, věnuji se hudbě vlastně od první třídy. Měl jsem štěstí, že jsem v Hradci Králové, kde jsem se narodil a chodil do školy, potkal manžele Skopalovi. Ti mě přivedli k hudbě, u které jsem i trochu na protest proti rodiny zůstal. Můj otec byl chirurg, zemřel, když mi byly dva roky. A matka – zdravotní sestra měla jiné představy, co bych měl dělat. Což by byla asi škoda, protože vedete nejúspěšnější sbor v ČR. Kam sahají kořeny sboru? K Hradeckému Boni pueri. To byl sbor, kde jsem působil skutečně od malička, od šesti let. Nejdříve jako sborista, později jako sbormistr přípravných oddělení. Vedle toho jsem potom ještě vedl tři sbory a v několika dalších zpíval. Teď tomu nerozumím. Najednou, nebo postupně? (Usmívá se) Najednou. Ono to šlo tak ráz na ráz, mě ta hudba tak pohltila, že jsem jí věnoval veškerý čas. Ve třinácti letech jsem začal pomáhat v přípravkách. Jednou jsem zaskočil za nepřítomného sbormistra a už mi to zůstalo. Nebyla to velká odpovědnost pro 13letého kluka? Byla, ale nebál jsem se jí a věřím, že mi to dalo nejlepší základ pro to, co dělám teď. Dostat kluky do sboru, ke zpěvu je podle mě těžší než je přijmout do fotbalového klubu. Člověk je musí zaujmout, aby se práci věnovali intenzivně a toho lze dosáhnout pouze upřímným zájmem a zkušeností a ty jsem právě v tom období začal sbírat. Co ta ostatní tělesa, které jste zmiňoval? Boni pueri byl po 40 letech první a jediný chlapecký sbor v ČR. Chyběl mi v něm ale ženský element, a proto jsme založil na gymplu dívčí sbor a ten vedl. Pak jsem založil Královéhradecký mužský sbor. K dalšímu sboru mě přivedla tak trochu náhoda a moje záliba v cestování. K ženskému sboru jsem se dostal na stopu. Dali jsme se do řeči s řidičem a on mi povídá, že jeho manželka zpívá v Ženském sboru Kantiléna a že už pár let nemají vedení. Tak jsem do toho šel. 18tiletý cucák, kterého mají poslouchat dospělé ženské. Taky obrovská zkušenost. Vedl jsem je 7 let. Připadá mi, že jste musel stále jen zkoušet. Gymnázium jste přesto dostudoval, co jsem si zjistil… … dostudoval a pokračoval ještě na Pedagogickou fakultu a pak ještě na konzervatoř do Pardubic. Nezmiňuji-li následně různé stáže po světě. Nevím jak jsem to tenkrát dělal, ale zbyl mi čas ještě na tenis, který miluji do teď, pak kolo, běhání a další sporty. Byly to hektické časy. Vstával jsem v 5 ráno a jel na brigádu do nemocnice vařit snídaně, pak do školy, pak jsme měl 2-3 zkoušky. Každý víkend soustředění s různými sbory. Moc jsem toho v té době nenaspal, stačily mi tak 3-4 hodiny denně. Už jste zmínil konzervatoř v Pardubicích a s tím se asi dostáváme k Bonifantům. V Pardubicích v roce 1999 žádný chlapecký sbor nebyl, tak jsem si řekl proč to nezkusit. Obešel jsem všechny pardubické základní školy a na první zkoušky přišlo 256 kluků. Byl to fantastický start, jaký nikdo nečekal. Díky tomu jsme  po dvou letech vyhráli první soutěž. Sbor odrůstal a přicházeli další zájemci. Během pár let se nám podařilo uspět na všech důležitých soutěžích v Čechách a mnoha v zahraničí. Hodně jsme cestovali. Když se ohlédnu zpět, projeli jsme s kluky v podstatě celou Evropu, absolvovali jsme několik turné do USA, kde jsme zpívali ve všech...
read more
Stránka 4 z 1512345678910>>