Tajný deník Ignáce Šídla z turné po Slovinsku 2010

Neděle 10. října 2010

Haló, haló, tady Ignác Šídlo, váš bonifanťácký zpravodaj!

Je to dneska nějaký nabitý. Ráno ta Velká pardubická, pak zkouška, rychle zabalit kufry, nakládáme a odjezd. Ve Slovinsku jsem už pořádně dlouho nebyl, tak jsem zvědavý, co se tam změnilo a co zůstalo při starém. Fungl nový autobus Iveco-Irisbus, hóóódně pohodlný, dva fajn řidiči a vyrážíme. Hlavně nezapomenout vzít si do autobusu polštářek, bez kterého to v noci opravdu nejde.

Pondělí 11. října 2010

Noc utekla nějak strašně rychle. Už svítá a my přijíždíme do prvního našeho stanoviště. Naše paní organizátorka se nehlásí a tak chvíli kufrujeme. Po chvíli ale nacházíme školu St. Andraž v městě Cervenjak. Dáváme si snídani, zkoušku a připravujeme se na první koncert. Plný sál dětí, naštěstí jsou docela hodné. Koncert probíhá vcelku v pohodě. Jsme po noci v autobuse trochu polámaní, ale snažíme se, aby to nebylo znát. 15 nováčků v koncertním sboru je znát, bilance prvního koncertu je následující: 3 zapomenuté motýlky, jedny sborové kalhoty, několik párů bot, bunda a košile. Ach jo… 🙂

Po koncertě se ani nepřevlékáme a rychle přejíždíme asi 20 km do jiné školy. Máme zpoždění, posluchači už jsou v tělocvičně připraveni. Bleskově instalujeme klavír a vše potřebné a začínáme druhý koncert. Tělocvična není koncertní sál, tak jsou děti trochu neklidné, ale muzika je brzy strhne. Po koncertě následuje oběd a vyrážíme směr Lublaň. Je to docela štreka, tak si cestu krátíme Pokladem na stříbrném jezeře. V Lublani míříme hned na hrad. Je tam skvělá vyhlídka na celé město. Škoda, že se nemůžeme zdržet déle. Po prohlídce a procházce po Lublani opět nasedáme do autobusu a vydáváme se na místo našeho prvního pořádného noclehu. Spát budeme v Salesiánském klášteře. To ale až po večeři, ke které máme bigos s koňským salámem… Pořádně unavení uléháme, večerka ve 21 hodin je zasloužená… Dobrou noc!

Úterý 12. října 2010

Devět a půl hodin spánku nám pořádně prospělo. Vydatně snídáme, to co vypadá jako červíci, jsou ve skutečnosti slovinské cereálie. Sbormík vyhlásí nakládání všech věcí do autobusu, aby se v zápětí dozvěděl, žeu salesiánů budeme ještě jednu noc. Tak s výkřikem „lyže sejmout“ taháme kufry zpátky do pokojů.

Další novinka na sebe nedá dlouho čekat. Dozvídáme se, že místo jednoho koncertu máme dva a že ten první začíná o hodinu dříve než bylo v původním fermanu. Takže se po dvou hodinách jízdy převlékáme do krojů a rozezpíváváme v autobuse. To je vždycky paráda.

První koncert je pro menší děti, druhý pro druhý stupeň školy. Při tom druhém poprvé dáváme Můj Bože z Limonádového Joea a kupodivu má obrovský úspěch. Také sbormíkův omšelý vtip, že Ó lásko není o pivu značky Laško u posluchačů zabere. Posluchači, hlavně tedy posluchačky se vůbec od nás nemohou odtrhnout, volají na nás a běží při odjezdu za autobusem.

Jsme na hranicích s Itálií, je tu krásná příroda, spousta vinic, oleandry, olivovníky, fíkovníky a na horizontu nejvyšší slovinská hora Triglav. Užíváme si parádního počasí, je 20 stupňů, nebe bez mráčku. Volné „poznávací“ odpoledne zahajujeme na místním hradě, pak se přesouváme do dalších destinací. Tou druhou je klášter Svatá Gora s nejvýše položenou slovinskou bazilikou. Cesta busem po těch strašných klikaticích je dost dobrodružná, chvílemi to vypadá, že se zřítíme ze skály…

Predjamsky grad je pevnost postavená do skály. Vypadá tak trochu jako Helmův žleb z Pána prstenů. Jeden jediný přístup, spousta tajných chodeb v jeskyních. Připadáme si fakt jako v pohádce.

Ještě zvládneme několik vyhlídek, ta jedna je fakt hodně vysoká, tak slabší povahy bojují se závratěmi. Pak už dlouhá cesta na ubytovnu a šup do postele!

Středa 13. října 2010

Brzy vstáváme, balíme všechna zavazadla a vydáváme se na cestu. Dnes jsme si přivstali, abychom stihli konečně pořádnou zkoušku. To se nepodaří tak úplně, ale aspoň máme čas na řádné rozezpívání. Pak ještě sbormík drhne Šípek (čti, že ho jako drsně zkouší), aby ho mohli na koncertě zpívat i nováčci. Zpíváme v místním kulturáku s dost otřesnou akustikou, to nebude žádná legrace. I tak, koncert má velký úspěch. Pak se přesouváme do školy na oběd, už tam na nás opět čekají fanynky. Pár vyměněných telefonních čísel a žádostí o přátelství na Facebooku, pak prohlídka školy. Družba pokračuje během improvizované zkoušky s místním dívčím sborem.

K turné patří i občasné sportovní vybití, tentokrát došlo na fotbálek. Patnáct proti patnácti na třiceti metrovém hřišti, to je nářez. Pak ještě penalty na sbormíka, jediný, kdo ho prostřelil byl David Stehno, to je skoro neuvěřitelný…

Odpoledne máme prohlídku několika obcí na hranicích s Chorvatskem a procházku údolím řeky, která hranici tvoří. Je to jedna z nejchudších částí Slovinska.

Po návratu do civilizace se připravujeme na koncert. Zkouška je tentokrát opravdu pořádná, hodinu vylepšujeme repertoár. Určitě to bude na koncertě znát. A taky, že jo. Koncert se koná v obrovském sále s perfektním zázemím. Je to náš první celovečerák. Pěkně graduje, vyvrcholení patří jak už se stalo tradicí Kolaloce.

Po večeři se vydáváme opět na cesty. Ubytování je prý kousek odtud. No, jedeme asi tři čtvrtě hodiny lesní cestou, stále stoupáme. Našim cílem je horská chata položená na vrcholu ve výšce 1048m. Je docela zima, tak kolem nuly. Takřka romantické prostředí, malí kluci spí na jedné širokánské posteli, vypadají tam jako jedenáct trpaslíků. 🙂 Na prožitky ale není čas, musíme co nejdříve usnout, abychom nabrali síly na zítřejší dvojici koncertů. Tak dobrou s kobrou!

Čtvrtek 14. října 2010

Parádní horský vzduch nás probouzí ve čtvrt na osm. Vydatná super snídaně, rychlý start, jedeme na koncert. První máme v 10 a druhý ve 12 hodin. Pochvala patří malým klukům sólistům, kteří perfektně vystřihnou své party. Oběd ve škole nás přesvědčuje, že slovinským národním jídlem je asi kuře s rýží, máme ho už po čtvrté. Rychle se vracíme do hor, sbormík nás vytáhne na horskou túru. Výšlap si zpestříme „honem na divočáka“. Příroda je krásná, bukový les, žlutozlaté listí prší mezi plačícími šedými kmeny. Na konci sedmikilometrové procházky se setkáváme s autobusem a jedeme na starou usedlost, kde je pro nás připraven slovinský potlach, neboli piknik. Guláš, burčák (ten bohužel jen pro dospělé) a hlavně pečené kaštany! To bude zítra při koncertě síla.

Odpolední program nás pořádně vyčerpal, tak upadáme do peřin a spacáků a okysličeni horským vzduchem usínáme.

Pátek 15. října 2010

Poslední „pracovní“ den začíná obvyklou honičkou na koncert. Rád bych věděl, kde bereme tu energii, že ještě nejsme unavení. Tentokrát je to bez akustické zkoušky, protože posluchači už jsou v sále. Po koncertě oběd a hádejte co k němu!?! Áno, kuře a rýže, jak jinak.

Sbormík zavelí „do busu v bus“ a moříme, totiž míříme k moři do města Portorož. Nejprve se ubytujeme na místní faře, pokoje máme přímo pod kostelem, ve kterém budeme večer zpívat. Je parádní počasí, 22°C patří k pravému středomořskému babímu létu. Odpoledne nám vylepší procházka do přístavu, na molu obdivujeme krásné plachetnice a jachty.

Pak se přesouváme do hotelu Metropol, kde už na nás čeká 160 slovinských sbormistrů. Mají tu národní seminář, my jsme tu v roli pokusných králíků. Sbormistr vede workshop střídavě v češtině, angličtině, slovinštině a slovenštině, s přenosným mikrofonem vypadá jako kosmonaut. Sbormistrům vysvětluje, jak pracuje s mutanty, totiž s mutujícími zpěváky a učí je, jak interpretovat Dvořákovy skladby. Na závěr zazpíváme co jiného než Limonádníka. Sbormistři jsou z nás samozřejmě nadšení, asi proto, že ve Slovinsku nemají žádný chlapecký sbor.

Po semináři utíkáme přes celé město zpátky do kostela, kde zkoušíme sakrální skladby. Je to dost těžké, sbormistr a klavíristka Jarmila Kubátová sedící u místních varhan na sebe skoro nevidí, bude to chůze po laně po slepu. Koncert má obrovský úspěch, posluchači nás vytleskají zpátky na skladbu O, Laško, laško (pozor, skrytá reklama na nejznámnější slovinské pivo).

Suma sumárum, jedenáctý koncert je za námi a už se těšíme domů. Tak dobrou nos! Vlastně noc! 🙂

Sobota 16. října 2010

Dnes je „odměnkový“ den. Žádný koncert před námi, jen pár zajímavých zastavení. Nejprve Lipica. Neslavnější chov koní – lipicánů. Nádherná zvířata. Limonádovému Joeovi by takový bělouš fakt slušel. Bohužel se nám nepodaří dohodnout se, koho ze sboru za koně vyměníme, a tak jako neúspěšní konští handlíři míříme do Skočjanske jame. Největší komplex krápníkových jeskyní ve Střední Evropě. Stará archeologická stezka nás vede do dvousetmetrové hloubky, útrobami jeskyní protéká řeka, která se v pravidelných intervalech rozvodňuje. Poslední záplava tu byla před třemi týdny. Místo, kterým procházíme, se ocitlo 30 metrů pod hladinou. Učíme se jaký je rozdíl mezi stalagmitem a stalagtitem, při hodinách hudební nauky je už bezpečně rozeznáme.

Procházka se nám trochu protáhla, tak se zpožděním vyrážíme k domovu. Po cestě shltneme několik hollywoodských trháků, veku se sýrem a před půlnocí jsme doma jako koni.

Děkujeme skvělým řidičům, doktorce Jiřině Mlejnkové, klavíristce Jarmile Kubátové, organizátorce Cvetce Jagodić, no vlastně trochu (ale nikomu to neříkejte) i sbormíkovi. Pěkně jsme si toho rajsování užili a už se těšíme na další. Teď musíme ve škole sekat latinu, aby nás za měsíc a kousek pustili na 14 dní do Francie a Anglie.

Konec hlášení,

váš Ignác Šídlo

Partnery turné Slovinsko 2010 jsou :

Verze pro tisk