Odrazový můstek pardubického Chlapeckého sboru BONIFANTES

V pátek 8. prosince 2000 se v Sukově síni Domu hudby konal Vánoční koncert chlapeckého sboru Bonifantes, který působí při Domě dětí a mládeže ve Štolbově ulici v Pardubicích. Byl to již v pořadí pátý koncert tohoto sboru od jeho založení v září 1999. Podivuhodný je již samotný fakt, že v Pardubicích se zrodil chlapecký sbor, který od počátku získal přibližně 180 chlapců ze základních škol z celého města. Jeho zakladatelem a jediným dirigentem je Jan Míšek, student 6. ročníku pardubické Konzervatoře z dirigentského oddělení prof. Vlastislava Nováka.

Ten první koncert 26. února 2000, rovněž v Sukově síni Domu hudby, byl vlastně představením pro rodiče, aby viděli své chlapce, jak si vedou v novém sboru. I když chlapci zatím více recitovali než zpívali, bylo krásné vidět tolik nadšenců – kluků pohromadě, kteří už vědí, jak mají stát, že mají otevírat ústa a dívat se na dirigenta.

Ve druhém koncertu se sbor představil i v Hradci Králové, kde je proslulý sbor Boni Pueri, aby zde ukázal, že začíná v Pardubicích nový konkurent. Ve třetím koncertu, opět v Pardubicích, ale se 40letým sborem Iuventus Cantans už začal zpívat.

Poslední koncert v byl již odrazovým můstkem, kde se sbor představil třemi přípravkami podle školních tříd a již koncertním sborem vybraným z těch nejstarších zpěváků. Naznačil, že započatá cesta je správná a že zakrátko Bonifanti budou schopni konkurence všem našim a nejen chlapeckým sborům.

Nejlépe v unisonu
Z programu koncertního sboru vyzněly nejlépe skladby v unisonu, zejména Voda a pláč A. Dvořáka, která měla jasné hudební vyjádření. Zrovna tak skladba finského skladatele Salinena Italiana byla ukázkou, že chlapci již vědí, co je to vyjádření agogiky skladby. Ebenova Truvérská mše potřebuje ještě vyzrát. Počinem však bylo spojení chlapeckých hlasů – diskantu a altu s vyzrálými osmi zpěváky z Královéhradeckého mužského sboru, kteří rovněž působí pod dirigentem Janem Míškem. Provedení anonymu Alta trinita a úprava Zdeňka Lukáše v písni Jede sedlák do mlejna naznačilo další plány dirigenta – vytvoření klasického renezančního sboru. To znamená chlapecké hlasy společně s mužskými – diskant, alt, tenor a bas. Zdá se, že už mezi tatínky se našli zájemci.

Smysl pro kázeň
Je evidentní, že chod sboru by se neobešel bez pomoci jak zřizovatele, tak především z řad rodičů. Je ale obdivuhodné, že takové množství pánů kluků má zabudovaný smysl pro kázeň a disciplínu. Bylo to znát na každém kroku.

Přeji tomuto nadějnému sboru chlapců i jeho dirigentu hodně dalších úspěchů do nového milénia.

Verze pro tisk