Právě prohlížíte: Rozhovory

Nejraději poslouchám ticho

Nejraději poslouchám ticho
Rozhovor Jana Míška pro pardubický Hlasatel Jan Míšek. Sbormistr Chlapeckého a mužského sboru BONIFANTES a zřizovatel stejnojmenné základní umělecké školy. Odchoval stovky zpěváků, procestoval půlku světa, naučil se 6 jazyků a mezitím prospal několik málo hodin. Kolegové z divadla o něm tvrdí, že by naučil zpívat i radiátor. Honzo, jaká byla vaše cesta k BONIFANTES? Dlouhá, věnuji se hudbě vlastně od první třídy. Měl jsem štěstí, že jsem v Hradci Králové, kde jsem se narodil a chodil do školy, potkal manžele Skopalovi. Ti mě přivedli k hudbě, u které jsem i trochu na protest proti rodiny zůstal. Můj otec byl chirurg, zemřel, když mi byly dva roky. A matka – zdravotní sestra měla jiné představy, co bych měl dělat. Což by byla asi škoda, protože vedete nejúspěšnější sbor v ČR. Kam sahají kořeny sboru? K Hradeckému Boni pueri. To byl sbor, kde jsem působil skutečně od malička, od šesti let. Nejdříve jako sborista, později jako sbormistr přípravných oddělení. Vedle toho jsem potom ještě vedl tři sbory a v několika dalších zpíval. Teď tomu nerozumím. Najednou, nebo postupně? (Usmívá se) Najednou. Ono to šlo tak ráz na ráz, mě ta hudba tak pohltila, že jsem jí věnoval veškerý čas. Ve třinácti letech jsem začal pomáhat v přípravkách. Jednou jsem zaskočil za nepřítomného sbormistra a už mi to zůstalo. Nebyla to velká odpovědnost pro 13letého kluka? Byla, ale nebál jsem se jí a věřím, že mi to dalo nejlepší základ pro to, co dělám teď. Dostat kluky do sboru, ke zpěvu je podle mě těžší než je přijmout do fotbalového klubu. Člověk je musí zaujmout, aby se práci věnovali intenzivně a toho lze dosáhnout pouze upřímným zájmem a zkušeností a ty jsem právě v tom období začal sbírat. Co ta ostatní tělesa, které jste zmiňoval? Boni pueri byl po 40 letech první a jediný chlapecký sbor v ČR. Chyběl mi v něm ale ženský element, a proto jsme založil na gymplu dívčí sbor a ten vedl. Pak jsem založil Královéhradecký mužský sbor. K dalšímu sboru mě přivedla tak trochu náhoda a moje záliba v cestování. K ženskému sboru jsem se dostal na stopu. Dali jsme se do řeči s řidičem a on mi povídá, že jeho manželka zpívá v Ženském sboru Kantiléna a že už pár let nemají vedení. Tak jsem do toho šel. 18tiletý cucák, kterého mají poslouchat dospělé ženské. Taky obrovská zkušenost. Vedl jsem je 7 let. Připadá mi, že jste musel stále jen zkoušet. Gymnázium jste přesto dostudoval, co jsem si zjistil… … dostudoval a pokračoval ještě na Pedagogickou fakultu a pak ještě na konzervatoř do Pardubic. Nezmiňuji-li následně různé stáže po světě. Nevím jak jsem to tenkrát dělal, ale zbyl mi čas ještě na tenis, který miluji do teď, pak kolo, běhání a další sporty. Byly to hektické časy. Vstával jsem v 5 ráno a jel na brigádu do nemocnice vařit snídaně, pak do školy, pak jsme měl 2-3 zkoušky. Každý víkend soustředění s různými sbory. Moc jsem toho v té době nenaspal, stačily mi tak 3-4 hodiny denně. Už jste zmínil konzervatoř v Pardubicích a s tím se asi dostáváme k Bonifantům. V Pardubicích v roce 1999 žádný chlapecký sbor nebyl, tak jsem si řekl proč to nezkusit. Obešel jsem všechny pardubické základní školy a na první zkoušky přišlo 256 kluků. Byl to fantastický start, jaký nikdo nečekal. Díky tomu jsme  po dvou letech vyhráli první soutěž. Sbor odrůstal a přicházeli další zájemci. Během pár let se nám podařilo uspět na všech důležitých soutěžích v Čechách a mnoha v zahraničí. Hodně jsme cestovali. Když se ohlédnu zpět, projeli jsme s kluky v podstatě celou Evropu, absolvovali jsme několik turné do USA, kde jsme zpívali ve všech...
read more

Jan Míšek na vlnách Českého rozhlasu

Jan Míšek na vlnách Českého rozhlasu
Jan Míšek a jeho dva svěřenci – Kryštof Prouza a František Valenta si povídali s redaktorkou Jitkou Slezákovou v pořadu Českého rozhlasu Pardubice Máme hosty. Mluvilo se o tom, jak Bonifanti strávili léto, co je čeká v právě začínající koncertní sezóně a hlavně o nové Základní umělecké škole BONIFANTES. Celý rozhovor si můžete poslechnout...
read more

Český rozhlas Pardubice: Máme hosty

Český rozhlas Pardubice: Máme hosty
Dirigent Jan Míšek a zpěvák František Valenta byli hosty moderátorky Jitky Slezákové v pořadu Máme hosty na vlnách Českého rozhlasu Pardubice. Poslechněte si záznam povídání o deseti letech činnosti Bonifantů....
read more

BONIFANTES slaví 10 let!

BONIFANTES slaví 10 let!
Pardubický chlapecký sbor BONIFANTES slaví deset let od svého založení. Pro sebe i své příznivce si nadělil velký koncert, který se bude konat ve čtvrtek v Sukově síni pardubického Domu hudby od 19 hodin. Sbor společně s Komorní filharmonií Pardubice pod taktovkou dirigenta a „otce zakladatele“ Jana Míška provede Mozartovu Korunovační mši, Gloria Johna Ruttera a cyklus O Káče a s Káčou skladatele Jana Vičara. „Výročí vztahujeme k prvnímu koncertu, který Bonifanti absolvovali před deseti lety na přelomu února a března. Na koncertě zazní i specialita. Dlouhá léta jsem se těšil, že uvedu skladbu Gloria od britského skladatele Johna Ruttera. Je to sbormistr jednoho z nejlepších chlapeckých sborů z Oxfordu. Jako skladatel se nechává inspirovat filmovou hudbou, takže jeho díla mají tak trochu nádech třeba Star Treku či Supermana. Navíc Gloria má zajímavé obsazení, protože z orchestru se účastní jen žestě, bicí, tympány a varhany, takže ta muzika je velmi výbušná, dynamická, atraktivní,“ říká sbormistr Jan Míšek. Společně s Mozartovou hudbou obstará Gloria první polovinu koncertu. Pak přijde na řadu i slavnostní okamžik… Pokřtíme naše nedávno vydané nové cédéčko. Navíc jde o nahrávku, kterou jsme rodili při velkých porodních bolestech skoro čtyři roky. Jedná se o mužské sbory Josefa Bohuslava Foerstera. Natáčeli jsme vlastně na tři etapy. Nahrávka obsahuje klasické mužské sbory, jako Velké, širé, rodné lány, či Oráč, druhá část je věnována jeho duchovní hudbě a třetí část jsme zaměřili tak trochu odlehčeně. Chtěli jsme Foerstera představit i v jiném světle, než ho posluchači běžně znají. On totiž skládal i žertovné sbory pro malé mužské ansámbly, skoro bych řekl k pivu nebo vínu. Takže jsme nahráli i to, co Foerster napsal někde na koleně, když jel ve vlaku a narychlo potřeboval někomu věnovat skladbu. Jeho sbory však na slavnostním koncertu nezazní, za to jste sáhli pro druhou půli večera po poměrně neznámém, ale rozverném díle… Uvedeme folklorní cyklus českého skladatele Jana Vičara, který vychází z českých, slovenských a slováckých lidových písní o Kateřině. Je žertovně až parodicky laděný a myslím, že to bude příjemné odlehčení celého koncertu. Právě v tomto díle si navíc zazpíváme s velkým orchestrem, protože skladatel Vičar písně o Kateřině upravil schválně pompézně. Takže posluchači uslyší například postavu barytonového sólisty, který se převléká na scéně a jednou přijde jako kupec, pak jako žid či farář. Celé dílo by se dalo charakterizovat jako koncertní taškařice. Slavnostní koncert tedy uslyší diváci ve společném provedení s filharmonií. Jak jste se domlouvali na spolupráci? Naše vzájemná spolupráce je nyní výborná. Společně s tímto orchestrem jsme pod mým vedením zhruba před rokem natočili cédéčko Kouzlo českých Vánoc. Absolvovali jsme sérii vánočních koncertů, letos jsme si ji na čtyřech vystoupeních zopakovali, kde jsem absolvoval svůj debut u pardubické komorní filharmonie. A nyní jsem si říkal, že když už slavíme kulaté výročí, ať nabídneme našim posluchačům velkolepou hudbu. Pro tento účel se mi spolupráce s filharmoniky zdála ideální, takže jsme soubor oslovili a oni souhlasili. Pro slavnostní koncert se přímo nabízí, že by si s vámi zazpívali ti, kteří za deset let sborem prošli. Nechystáte podobnou připomínku vaší historie? Uvažovali jsme o tom, ale nakonec jsme od tohoto nápadu upustili. My totiž zveme naše absolventy k různým příležitostným projektům, protože máme také mužský sbor. A tak každým rokem děláme akce pro tuto naši sekci. V květnu proto uvedeme ve spolupráci s dalšími tělesy Polní mši Bohuslava Martinů. To je dílo, které zobrazuje mladé kluky, kteří chodí umírat do války, ale představí si, že na bitevním poli neprobíhají boje, ale mše. Máte přehled, co všechno jste s Bonifanty za deset let zvládli? Máme spočítáno, že sborem prošlo více než šest set padesát kluků, uvedli jsme okolo pěti set koncertů, máme za sebou okolo...
read more

Pardubice mi přirostly k srdci

Pardubice mi přirostly k srdci
Sbormistr Jan Míšek vypráví o sboru Bonifantes, vztahu k Pardubicím a tréninku na maratón. Již sedm let stojí v čele pardubického chlapeckého sboru BONIFANTES. Zkušenosti se sborovým zpíváním však má daleko delší, první sbor totiž vedl už ve čtrnácti letech. Nyní se s Bonifantes připravuje na velké podzimní turné ve Spojených státech. „V říjnu a listopadu bychom měli více než pět neděl pobývat v Americe. Čeká nás mezi pětatřiceti a čtyřiceti koncerty v asi patnácti amerických státech. Vystoupení proběhnou v kostelech, školách, na univerzitách, v koncertních sálech. Například poslední vystoupení celého turné bude v koncertním sále Harvardské univerzity. To je největší cíl, který máme před sebou v letošní sezoně,“ tvrdí Míšek. * Jak dlouho chlapcům trvá cesta od příchodu do sboru, než může odletět do Ameriky? Záleží na tom, v jakém věku do sboru přijde. Obvykle chlapci přichází v předškolním věku nebo jako prváci. Do koncertního sboru se pak dostanou ve čtvrté nebo páté třídě. Po roce pak mají šanci se probojovat do výběrové sestavy. V letošním roce jsme však měli několik kluků, kteří na koncertní turné do Itálie byli schopni odjet už po několika měsících přípravy. * Jak je těžké zorganizovat turné v Americe? Máte už vlastní kontakty nebo stále i sami hledáte možnosti, kde vystupovat? Obojí. Do Spojených států letíme potřetí. Byli jsme tam už dvakrát s mužským sborem. Máme tedy už několik lidí, kteří nám pomáhají část koncertního turné organizovat. Část koncertů sháníme i svépomocí, to znamená, že oslovíme jednotlivé organizátory koncertů. * Chystáte pro Ameriku speciální program? Odletíme se dvěma typy programů. V jednom se budeme věnovat sakrální hudbě, ale nejen vážné – budeme zpívat i černošské spirituály. Druhý program jsme se stavili pro univerzity a školy. Je to průřez světovou hudbou, kde kromě duchovní hudby zazní i Antonín Dvořák nebo dvě scény z oper. * Když například budete vystupovat na Harvardu, myslíte, že přijdou i tamní studenti? To by se asi na českých vysokých školách nestalo.. Trochu to souvisí s tím, že na Harvard se hlásí lidé, kteří mají velmi široký záběr. Jejich mužský sbor, mimochodem jeden z nejlepších na světě, každý rok pořádá konkurzy, kterých se ročně účastní sto padesát lidí. To je skutečně něco, co si například na Univerzitě Karlově v Praze nedokážu představit. Zároveň je pravda, že v Americe umí koncertům udělat publicitu. Návštěvnost je také tam proto mnohem vyšší. Když uděláme koncert v Čechách, tak na nás přijde dvě stě tři sta lidí. V Pardubicích samozřejmě více, ale v USA jsme zpívali pro patnáct set posluchačů. Je také pravda, že chlapecké sbory se nyní ve světě nesou na určité vlně popularity. * Jak je těžké vést sbor v Pardubicích? Podporuje vás například místní magistrát? Podpora města se zlepšuje v průběhu let. Ale musím také říct, že si dokážu představit větší podporu v podmínkách pro práci. Tím mám na mysli třeba to, sbor Boni Pueri v Hradci Králové má od města za velmi výhodných podmínek pronajaté prostory ke zkoušení. Královéhradecký dětský sbor Jitro má dokonce od města pronajatý celý dům. Podmínky v Hradci Králové jsou proto v tomto směru nesporně lepší. Zřejmě je to dané prioritami pardubické radnice, která je zaměřená převážně na sport. Trochu mě to mrzí, ale je to realita, se kterou se musíme nějak srovnat. * Nabízí Pardubice naopak z pohledu sbormistra nějaké výhody? Oproti třeba Praze mají Pardubice výhodu v dopravě. V Praze někdy trvá spoustu času se dostat z jednoho konce na druhý, v Pardubicích je všechno po ruce. Myslím si také, že město velikosti Pardubic je ideální pro takové těleso. * Chlapce, kteří k vám nastoupí do sboru, časem nevyhnutelně potká mutování. Znamená to pro ně konec? Vedle chlapeckého sboru máme i mužský. V chlapeckém...
read more
Stránka 2 z 3123