Rozhovor se sbormistrem Janem Míškem

Sbormistr Jan Míšek (24) má bohaté zkušenosti s vedením několika úspěšných pěveckých sborů (KHMS, Kantiléna, Chlapecký sbor Bonifantes), aktivně se podílí na vzniku sborového internetového serveru a na činnosti umělecké agentury a hudebního nakladatelství Chorus Art.

Přestože vám je teprve 24 let, stojíte v čele několika úspěšných sborů – mužského, ženského, chlapeckého. Kdy se stal sborový zpěv vaším osudem?

Jako kluk jsem měl dvě rodiny. První představuje maminka, která mne v první třídě přivedla do sboru, druhou byli sbormistři, manželé Skopalovi. Vlastně oni mne pro tuto muziku zbláznili. Bez nich by se můj profesní vývoj ubíral asi jiným směrem. Jiří Skopal byl pro mne velkým vzorem. S nadsázkou říkám, že jsem někdy v deseti jedenácti letech nosil i stejné ponožky jako on.

V první třídě jste ale asi netušil, že se stanete sbormistrem.

Takové rozhodnutí přišlo někdy ve třinácti letech. Předtím to vypadalo spíš na medicínu. Vedu nyní Královéhradecký mužský sbor a ženský Komorní sbor Kantiléna. Mým největším a nejmilejším „dítětem“, je však Chlapecký sbor BONIFANTES, který jsem založil v loňském roce v Pardubicích. Zájem je o něj obrovský. Po roce tvrdé práce máme ve všech odděleních kolem 200 chlapců. Podařilo se mi tak uskutečnit můj velký sen.

Jaké hudební vzdělání musí mít sbormistr?

Studoval jsem Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové a pardubickou konzervatoř, kterou letos ukončím. Vzhledem k mému časovému vytížení, například absolvuji s jednotlivými sbory kolem patnácti zkoušek týdně, bylo nemožné obě školy skloubit. A protože na fakultě nebylo možné externí studium, musel jsem tuto školu přerušit. Na konzervatoři studuji dirigování, na pedagogické fakultě to byla hudební výchova, společenské vědy a obor řízení sboru. Společenské vědy byly výborné v tom, že mi umožnily nahlédnout i do jiných odvětví než pouze hudba a sbor.

Studium ale asi není jediným předpokladem pro vaši práci.

Vystudovat na sbormistra se v žádné škole vlastně nedá. Škola může dát člověku nějaké základy, ale nejvíce sbormistr získá praxí. Je třeba mít velký vztah k muzice, ke sboru a k lidem – zpěvákům. Sborová práce je specifická, je to jiné než vést orchestr, hrát na violu nebo klarinet. Mezi základní předpoklady pro sbormistra patří hudební talent, organizační schopnosti, jasná představa jak má těleso vypadat, ale také píle, houževnatost a vytrvalost.

Práce se sborem nepředstavují pouze zkoušky. Co dalšího tedy připravujete?

Založili jsme Nadační fond chlapeckého sborového zpěvu, který by se měl podílet na chodu a provozu Chlapeckého sboru BONIFANTES. Současně se podílím na vzniku umělecké agentury a hudebního nakladatelství Chorus Art. Jejím cílem je zprostředkovávat sborové činnosti – nejprve mých sborů, později případně i dalších těles. S kolegy rovněž připravujeme český sborový internetový server, který by měl být styčným bodem pro české sbory.

Zbyde vám čas ještě na nějakou činnost?

Mrzí mne, že se nemohu více věnovat vlastní kompoziční činnosti. Zatím mám na svém kontě asi dvacet dílek, některé z nich byly vydány i v Německu. Většinou se jedná o sborové skladby, ale i mám cyklus dvanácti smyčcových miniatur, zhruba minutových skladeb, spíše skic. Do osmnácti let jsem totiž hrál na housle. Nyní se vzhledem k požadavkům konzervatoře musím věnovat i klavíru, což je pro mne trochu problém, protože nestíhám cvičit. Volného času mám málo, pokud se najde, rád si zahraji tenis.

Verze pro tisk