Vyjma jednoho vánočního koncertu a jednoho v Sukově síni jsem Bonifanty neviděla právě jeden rok. Neviděla a především neslyšela. A proto nyní mohu s dostatečným časovým odstupem ohodnotit veškeré nemalé změny, které se ve sboru udály. Nejpodstatnější je upozornit na odlišnou hlasovou výchovu, která je na kluky uplatňována zhruba od pololetí loňského školního roku. Rozezpívání tak nyní nezačíná tradičním „brumendem“ a nekončí čtyřhlasou stupnící, kterak je většina chlapeckých a dětských sborů rozezpívávána. Nehledě na to, že ve většině pedagogických učebnic a příručkách pojednávajících o sborovém...

Pravděpodobně jen málokomu se naskytne možnost nahlédnout do života Bonifantů tak, jak jsem mohla nahlédnout já. Ještě bezprostředně před odjezdem do tábora Míreč v Jižních Čechách, vnímala jsem těch čtyřicet kluků v červených a černých vestičkách podobně, jako spoustu jiných sborů, které jsem již před tím mohla při koncertech vidět a slyšet. Na podiu působí Bonifanti sebevědomě, reprezentativně, energie srší na všechny strany a to nejen od sbormistrovského pultu. K posuzování zpěvu jsou tu pak jiní a povolanější. Z vlastní zkušenosti však vím, že navodit tuto auru kolem zpívajícího tělesa není před...